Bylo jednou...
...v Krušných horách
"Krušné hory vděčí za své jméno bohatým nálezům stříbra a hornické tradici za svůj hospodářský rozvoj. Ne nadarmo se tu říká: Všechno pochází z dolů. Hornická oblast Krušnohoří má právem a hrdě drží od července 2019 titul světového dědictví UNESCO."
„1324 byl poprvé zmíněn v markraběcím lenním dopise o Saydě a Purschensteinovi a mýdlech jako „cynsifen“.
Mezi 15. a 17. stoletím se kolem „Schwarte“ (lidový název pro Schwarteberg) rozvinula čilá hornická činnost. Seiffen se stal kolem roku 1600 sídlem vazalského horského úřadu. V následujícím století těžba cínu v Seiffener Winkel nezadržitelně upadala. Důvody tohoto poklesu byly: technické potíže při pronikání do hlubin, klesající světové tržní ceny drahých a neželezných kovů a levný dovoz ze zámoří. Války ho nakonec úplně zastavily. Poslední těžební společnost Seiffen a báňský úřad byly rozpuštěny v roce 1849.
Po ukončení těžby to byl opět Hiemann, kdo upozornil na dřevařský průmysl. Christian Friedrich Hiemann odjel na veletrh v Lipsku se svým tlačným beranem naloženým soustruženým zbožím a přivezl velké množství objednávek na „hračky v norimberském stylu“. Soustružníci v Seiffener Winkel stěží zvládali zakázky konvenční technologií. Aby byly splněny požadavky, byl vodní pohon spícího Pochstätten přestavěn na pohon otočných okenic v Seiffenbachtalu. Ve stejné době bylo v Heidlbergu postaveno hydraulické otočné zařízení. Seiffen a Heidlberg napočítali kolem roku 1800 hodně přes 100 soustružníků dřeva."